Vítám všechny, kdo máte rádi fotografie. Mě už to drží od dětských let, kdy mým prvním veledílem bylo zátiší suchého záchodu se slepicemi u moji babičky. Snímek se však nedochoval, protože nebyl minulou starší generací pochopen :).
První fotoaparát, který jsem měl v ruce, byla krásná Flexareta a rád vzpomínám na vyvolávání fotek mokrou cestou ve fotokomoře. Dvouokou zrcadlovku vystřídaly další čtyři fotoaparáty. S předposledním Nikonem D80 jsem si opravdu vyhrál, protože oproti jeho předchůdcům FOTIL! Ale teprve bezzrcadlovka FUJI XT-1 mi poskytla tu hledanou rozkoš z focení :). I když jsem už dávno došel na to, že na vytvoření skvělé fotky není potřeba mít profi hračky, pořád tvrdím, že změna je život. Takže jsem si našel novou milenku.. ;).
FUJI XH-1 ošacená do pevných skel je úžasná a navíc mi plní vše, co mi na očích vidí 🙂
Donedávna jsem ještě vylepoval fotky do fotoalb a jsem přesvědčen, že až díky fotopapíru jakýkoliv snímek ožije. Určitě každý z vás už vyfotil minimálně dvě fotky a spíš patříte, jako já, k většině fotoamatérů, kteří v dnešní době digitalizace „nacvakali“ tisíce fotek. Pořízené digifoto můžeme zobrazit hned, pak ho ukázat přátelům, ale vzápětí pomalu a jistě zapadá hluboko mezi ostatní datové soubory. Tisk fotografií to v dnešní době taky moc neřeší, protože si pak na ně stejně neumíme najít čas. Jak je tedy oživit? Já to prozatím vyřešil tím, že jsem umožnil kdykoli nakouknout do filtrovaných fotoalb rodině a mým nejbližším na soc. sítích. Sem tam něco zveřejním i na veřejných fcb stránkách https://www.facebook.com/kloubavilem/ . Těší mě, že ty moje fotografie si vždy najde několik fotopřátel a že to už pár let takto funguje.
Čím více mně ubývá vlasů, tím více si začínám všímat krásných věcí, které jsem dříve neviděl. A pak je na místě otázka: „proč je vlastně fotím?“
Protože nejsem hamoun a chci se s vámi o ně podělit, neboť sdílená radost dvojnásobná radost 🙂
Snad si tady najdete alespoň jeden snímek, který se vám bude líbit.
Vilda