Flóra
Už několik let čekám, že těmto kvítkům s korunkou narostou po odkvětu dlouhé vlasy (http://www.ireceptar.cz/res/data/190/022798.jpg). Dočetl jsem se ale, že někdy jsou i holohlavé. Holky se mnou asi drží basu :-D
mravenčí Tahiti
Pár desítek metrů od cesty mě zlákaly pěkně nasvícené přesličky a pak za stromem jsem objevil ty pracanty. Ve skutečnosti to bylo ještě víc pohádkově romantické. Chyběl už jen ten Ferda :) Toto je jen ukázka z lesa Šebeň, kde žije víc jak miliarda mravenců a je to největší koncentrace mravenců nejen v Česku, ale podle znalců nejspíš i v Evropě. Je vážně na co koukat. Největší mraveniště dosahují výšky kolem 180 centimetrů a průměr základny mají čtyři a půl metru.
jiný úhel pohledu
Při procházce Doubravským údolím se jak dědeček Hříbeček objevovaly světelné paprsky. Těší mě, že jsem si jeden z těch kouzelných okamžiků mohl odnést v krabičce a podělit se o něj s tebou.. :)
souboj kněžic
rozčepýřené odkvetlé květenství koniklece se na chvíli proměnilo v ring. Bylo zajímavé pozorovat, jak se přímo akrobaticky proplétali mezi chmýřím. Nejvíc mě ale zaujali svým vybarvením. Starověký egyptský estét se určitě inspiroval i těmito vzory, protože podobné jsem viděl na výstavě Tutanchámona :).
Jinak tito brouci jsou takoví malí rostlinní upíři. Živí se vysáváním rostlinných šťáv, buď z listů, mladých stonků, nebo přímo plodů. Ploštice jsou ale hlavně známé svým zápachem, který jim slouží na ochranu, ale i k lovu. Pokud zjistíte, že právě utržené ovoce po plošticích páchne, stačí je nechat asi hodinu na vzduchu. Pach zmizí a můžete se s chutí zakousnout. Ještě takovou zajímavostí těchto brouků je, že letošní dospělé ploštice pohlavně dospívají teprve na jaře po přezimování.
strážce
Pálava a její okolí je opravdu nádherné místo. Kopce spolu s nížinou tvoří tzv. starou Pannonii – úrodnou zemi prastaré kultury. Při procházení tímto krajem si uvědomíte, proč si toto místo vyhlídli i lovci mamutů před více než 25 000 lety. Krom potravy tu našli určitě i něco víc. Věřím, že Věstonická Venuše je dokladem toho, že vnímali i krásu tohoto místa.
Kdo navštívil Pálavské kopce, tak nejspíš zná i tohoto strážce v soutěsce na úbočí Děvína, který už ledasco viděl a zažil :).
La Palma
Našel jsem takovou zajímavost o vulkanickém ostrově La Palma v podobě kotlovité prohlubně. Systém zásobování měst, vesnic, ale i zemědělských podniků vodou je zde skvěle vymyšlen. Téměř veškerá pitná voda je na ostrov přinášena trvale proudícími větry, díky nimž ze severu od moře k pevnině putují četné mraky. Pára kondenzuje na jehličí stromů i na jiné vegetaci. Voda pak steče na zem, odkud putuje pomocí důmyslně vybudované sítě sběračů do budovy (jímky), která ji schraňuje z velké oblasti. Odtud pak teče pomocí tunelů, vrtaných po staletí v místních lávových pohořích až k uživatelům.
Tato palma je ale z naší zahrady :)
smutek
Rod Camellia byl v roce 1753 pojmenován na počest českého botanika Georga Kamela. Česky se část druhů nazývá kamélie a část čajovník, protože jeden ze zástupců tohoto rodu, čajovník čínský, se užívá k výrobě čaje. Foceno v zámku Rájec nad Svitavou.
nepolíbené
..už jen trochu slunečních polibků a z černuchy damašské bude pěkná kytka, která má zajímavou historii. Například lékař Tutanchamona mírnil kašel černuchou. Kleopatra používala olej z černuchy jako přísadu do koupele, Nefertiti pak olej ze semen na svou krásnou pleť. Je zmiňována také ve Starém zákoně a Židé jí ještě dnes koření svůj černý chléb. Dokonce i Mohamed přísahal na černuchu: „Černucha léčí každou nemoc – kromě smrti!“ :)
liščí stezkou
Letos jsem měl to štěstí vidět tři lišky. Dvě v polích na kyjovsku a jednu v Slovenském ráji. Tady na té mýtině, poblíž Moravského krasu, jsem si ji jen přál zahlédnout :)
sisi v ranní rose
není nad luxusní pocit vnímat tu ranní symfonii fóglů nad vámi a kochat se v poloze ležmo v příjemném ranním světle. Doporučuji vyzkoušet.
Já vím, není čas.. ;)
na věky věků
je to vše tak důvěrně známé,
je to spojení, pevné jak kámen,
je to jediné, čemu věřím,
je to klíč ke všem mým dveřím,
tady a teď se tebou stávám,
tady a teď se ti odevzdávám.
z písně "Navěky" od Kluse
motýlí kolibřík
..stačí, když mu připravíte tu správnou hostinu, jako třeba komuli davidovu (lidově motýlí keř), a můžete obdivovat tohoto zajímavého motýla. Za neustálého víření křídel ponoří sosák do květu, napije se nektaru a bleskurychle letí za další mňamkou. Když ho objevíte, všimněte si, že umí létat i pozpátku. Dočetl jsem se až nepředstavitelnou věc. Takový mrňous a dokáže zdolat vzdálenost 3 000 km za méně než 14 dní. Jeho přílet je ale závislý na meteorologických podmínkách. Nemusí se objevit i několik let.
bojínek luční
už samotný název napovídá, že je to strašpytel. Na louce nejspíš nikdy nenajdete samotný klas bez dalšího bojínku.
moravský kaktus v květu :)
vyrazil jsem s partou nadšených turistů vstříc světlu nad podzimní krajinou, teda aspoň předpověď počasí to slibovala a já to slíbil ostatním. Nakonec to dopadlo tak, že u rozhledny Kozárov jsem musel aspoň Oskara namalovat :) V tomto krásném počasí na výšlap, ale ne na focení, ležel můj fotoaparát dlouho v batohu. Tenhle kaktus mi ale spravil fotonáladičku :)
lačný
"Blažený není ten, kdo má, co si přeje, ale ten, kdo si nepřeje, co nemá."
Antisthenés z Athén.
Tento starořecký filozof, žák Sókrata, žil asi 400 let př.n.l. a při tom tak trefně vystihl to, na co v poslední době dost často myslím, když se dívám na svět kolem sebe..
doteky po dešti
Byla to jen krátká přeháňka, ale i tak se na chvíli, díky kapkám, dostaly různé druhy rostlin blíž k sobě a jakoby si ty doteky nenápadně užívaly. Všimněte si v pravém dolním rohu ;-)
byl tu
..každým rokem se na naší zahradě brzy zjara derou na svět, jako jedny z prvních, lístky dříšťálu obecného. Podle pírka je vidět, že keř během zimy pozval na hostinu nějakého opeřence, který si určitě pochutnal na červených bobulích. Vlastně nevím jestli si pochutnal, protože jsou hodně kyselé. Málokdo ví, že jedna z mnoha přezdívek dříšťálu je "červený citron".
Ochutnejte ;)
je jich víc
jako první strom se svými květy se nám letos pochlubila sakura. Je to jeden ze symbolů Japonska a i líbání pod třešní není zvyk český, ale asijský. Její květy symbolizují ženskou krásu, lásku, náklonnost a jaro, ale pro svou krátkou dobu květu jsou symbolem pomíjivosti života.
Sakury figurují při všech významných slavnostech, kdy se podává sakura-yu, nápoj podobný čaji, který se připravuje z horké vody a květu třešně konzervovaného v soli.
Letos jsem to už nestihl, ale příští rok ten čaj prubnu :))